Francie objevuje novou tvář Marie Antoinetty

[Dějiny a současnost, 10/2006]

V posledních měsících se ve Francii mluví o úplné „Marii Antoinettománii“. V květnu přišel do kin film Marie Antoinetta od Sofie Coppoly, v červenci bylo v parku zámku Versailles otevřeno Panství Marie-Antoinetty. Desítky nových románů a biografií a historických studií z posledních let svědčí o tom, že život této francouzské královny i nadále inspiruje nejen historiky.

I přes různé způsoby zpracování postavy Marie Antoinetty najdeme jedno společné: snahu zobrazit jeji lidskou stránku. Královniny slabé stránky následně vysvětlují její chování, kterým si tolik popudila Francouze. Za revoluce Marie Antoinetta ztotožňovala všechny hříchy staré monarchie, za což také zaplatila svým životem. Na konci 19. století se z ní naopak stal prototyp elegance již zmizelého světa. Za vzor dnešního zpracování námětu Marie Antoinetty dnes může sloužit psychologická sonda se stejnojmenným názvem od Stefana Zweiga z roku 1932. „Být královnou znamenalo pro Marii Antoinettu být nejobdivovanější ženou ze všech,“ vysvětluje autor.

Na filmovém festivalu v Cannes se letos francouzským divákům představil americký film Marie Antoinetta od Sofie Coppoly. Režisérka a autorka scénáře o něm prozradila: „Nechtěla jsem natočit historický velefilm. Zaujal mě především Marie Antoinetta jako nedospělá dívka.“ Budoucí královna přijela do Francie ve věku pouhých 14 let a hned se zde musela podřídit přísné etiketě. Vstávání, oblékání či stolování před celým dvorem zde bylo každodenním rituálem, na který nebyla zvyklá. „Vždyť je to všechno směšné!“ bouří se v Marii Antoinettě mladá krev. „Tohle je Versailles,“ usadí ji přísným tónem komtesa de Noailles přezdívaná Madam Etiketa. Ve filmu od Coppoly se zrcadlí protiklad mladičké nástupkyně trůnu, která byla pro politické zájmy vytržena ze svého prostředí a provdána za muže, kterého sotva znala. Zároveň však byla pod neustálou kontrolou své matky Marie Terezie, která dohlížela na dceřiny politické i manželské povinnosti. Nechávala proto kontrolovat královské lože, aby nepromarnila chvíli, kdy manželství její dcery dojde naplnění.

Před tímto strnulým prostředím nacházela Marie Antoinetta rozptýlení ve své vesničce, která byla jen několik kroků od třpytivého světa Versailles. „Tady nejsem královnou, ale sama sebou,“ říkávala o svém útočišti. Nedávné otevření Panství Marie Antoinetty veřejnosti proto plynule navázalo na filmové zpracování jejího osudu a přilákalo sem další návštěvníky. Jelikož je zámek Versailles nejnavštěvovanější památkou ve Francii, jedná se zcela jistě o výhodnou investici. Zámeček Trianon, kaple, chrám lásky, jeskyně, vlastní divadlo či královnina vesnička tak umožňují návštěvníkům vydat se po jejích stopách.

O Marie Antoinettě se dnes mluví také jako o předchůdkyni princezny Diany. Tato francouzská královna inspirovala zároveň filmové producenty i restaurátory, dostává se proto na výsluní jako historická postava a také jako výnosný marketingový produkt.

Rozhovor s historikem Stéphanem Pannekouckem, který se zaměřuje na dějiny moderní Francie

Jak se dnes na Marii Antoinettu dívají Francouzi?

Stále u nich převažuje negativní pohled, ale nedá se srovnat s jedovatou nenávistí, která čišela z pamfletů za francouzské revoluce. Tehdy byla Marie Antoinetta srovnávána s « příšerou, která touží po krvi Francouzů ». Nemůžeme však opomenout i jiné stránky královniny osobnosti, například její odvahu za revoluce. Ve Francii existuje konzervativní pravicový proud, který se snaží Marii Antoinettu rehabilitovat.

Je pro historiky Marie Antoinetta nepochopenou osobu nebo obětí své doby?

Historikové vždy vzhledem k politické situaci váhali mezi dvěma extrémy: Marie Antoinetta jako ženský démon zneuctěný revolucí či královna – mučednice vychvalovaná royalisty. Nejnovější práce Simone Bertièrové, Chantal Thomasové a Annie Dupratové se soustředí především na historické pozadí královnina života. Rozebírají její roli v politických a diplomatických vztazích či úpadek popularity královské instituce.

Čím se liší Marie Antoinetta od ostatních francouzských královen?

Kvůli svému tragickému konci zaujímá Marie Antoinetta zvláštní místo mezi francouzskými královnami. To však neomlouvá chyby, kterých se dopustila. Jedním se však významně liší od svých předchůdkyň. Ať se jednalo o Marii Medičejskou, ženu Jindřicha IV, Annu Rakouskou, ženu Ludvíka XIII. či Marii Terezii, ženu Ludvíka XIV., všechny královny cizího původu převzaly ve chvíli sňatku zájmy Francie za své vlastní. Marie Antoinetta však zůstala Rakušankou a prostřednictvím rakouského vyslance Mercy-Argenteaua udržovala aktivní styky s vídeňským dvorem. Během francouzské revoluce se pak zachovala velmi neobratně. Podporovala válku s Pruskem a Rakouskem, uvnitř země se postavila na stranu radikálních revolučních proudů. Doufala, že Francie bude poražena a že zde radikálové znovu zavedou absolutismus. Tím se sama odsoudila v očích Francouzů.