Francouzsko-německá lokomotiva v čele sjednocené Evropy

Spolupráce obou zemí má být posílena společnou učebnicí dějepisu

[Právo, 18. 3. 2005]

Na francouzské politické scéně se hovoří o revoluční události : ve školním roce 2006/2007 by se měla na trhu poprvé od dob Karla Velikého objevit francouzsko-německá učebnice dějepisu pro střední školy. Podle německého historika Rainera Riemenschneidera, který má projekt na starosti, je cílem „vysvětlit mladým, jakým způsobem myslí ostatní“.

Návrh společné učebnice byl poprvé zmíněn v lednu 2003 u příležitosti 40. výročí podepsání Elysejské smlouvy, která položila základy francouzsko-německé spolupráce. Konrád Adenauer a Charles de Gaulle tak ukončili období staletých konfliktů těchto dědičných nepřátel a zahájili obtížný proces sbližování uprostřed sjednující se Evropy. Jeho výsledkem je dnes například společný televizní kanál Arte či projekt „Abibac“, který umožňuje studentům složit zároveň německou a francouzskou maturitu.

Vývoj posledních let však ukazuje, že francouzsko-německá spolupráce leží na srdci především politikům. Na středních školách ve Francii se němčina propadla až na třetí místo za angličtinu a španělštinu, zatímco v Německu se francouzština stále drží na druhé pozici. Ještě větší nepoměr panuje v turistických pobytech : jedna ku deseti ve prospěch „šestiúhelníku“, jak Francouzi s oblibou nazývají svou zemi, která oplývá vším, co si turista může přát.

Politikové se proto ze všech sil snaží přimět obyvatele ke zvýšenému zájmu o sousední zemi, která je v obou případech nejvýznamnějším ekonomickým partnerem. Francouzský premiér Jean-Pierre Raffarin loni v lednu na téma francouzsko-německé spolupráce prohlásil : „Evropský vlak musí být tažen silnou lokomotivou a já doufám ve společný pohon našich zemí. “

Revoluce ve školství má vychovávat nové Evropany

Plánovaná učebnice má srovnávacím způsobem přiblížit historii obou zemí od antiku až po současnost. Stěžejním bodem je například zpracování obou světových válek. Podle franouzského inspektora školství Jeana-Louise Nembriniho je nutné „nehledat za každou cenu stejné stanovisko, ale protnout různé úhly pohledu“ v interpretaci historie, která byla příliš často „přepisována, aby sloužila národním zájmům státu.“

Franouzský ministr školství označil učebnici za „rozhodující krok ve společném pohledu na evropské dějiny“. Jedná se o vskutku ojedinělý projekt : hodiny dějepisu měly kdysi za úkol probudit ve studentech vlastenecké cítění a vychovat obránce národních zájmů. Pokud by se nová učebnice stala vzorem pro další pokusy na evropské úrovni, byli by v hodinách dějepisu vychováváni především noví Evropané. Je však otázkou, jestli budou státy ochotny obětovat stránky svých vlastních dějin a nahradit je objektivně zpracovanými dějinami Evropy.