Pařížské setkání s Janáčkem
[Hudební rozhledy, 12/2005]
Měsíc říjen byl pro francouzské milovníky české hudby ve znamení Janáčka. České kulturní centrum ve spolupráci s „Hnutím Janáček“ zorganizovaly u příležitosti 20. výročí tohoto hnutí dva slavnostní koncerty s česko-francouzským obsazením. O tom, že hudba spojuje národy, svědčilo jak složení interpretů tak diváků: ze scény se linuly české melodie v doprovodu francouzských hudebníků. V publiku pak zasedli Francouzi, které oslovil Janáček a zároveň Češi žijící v Paříži.
V první části koncertu se diváci mohli zaposlouchat do Janáčkových Říkadel v podání Karolíny Berkové (mezzosoprán) z Národního divadla v Praze a francouzského souboru komorní hudby Calliopée. Texty říkadel přednesly děti z pařížské asociace Entract, která působí při Českém kulturním centru. Ohlas v publiku na text říkadel pak přesně odhalil poměr česky a francouzsky mluvících diváků. Následovalo humorné melodrama Kryštofa Mařatky na janáčkovské motivy nazvané „Kuzněcov.“
Druhá část večera patřila dramatickému ztvárnění Zápisníku zmizelého. Z potemnělého hlediště s červeným pozadím zněl tenor Aleše Brisceina (Národní divadlo v Praze). Part Zefky zpívala Karolína Berková za klavírního doprovodu Kryštofa Mařatky, zpoza scény zaznívaly hlasy francouzských posluchaček „Conservatoire supérieur de Paris“ (ekvivalent českého HAMU). Hudebnímu provedení předcházela herecky pojatá recitace francouzského překladu, které se zhostil Vincent Figuri.
Oba koncerty se odehrály pod patronátem Jeho Excellence velvyslance Pavla Fischera – první ve slavnostních prostorách české ambasády, druhý v hudebním sále Českého centra. Mezzosopranistka Karolína Berková nám během recepce po prvním z nich sdělila své pocity : „Západní kultura je velice nakloněna české muzice, dnešní příjemný večer toho byl důkazem. Sál, ve kterém jsme měli tu čest účinkovat, nás přijímal a myslím si, že to šlo z těch lidí. Takhle si představuji třeba dřívější domácí koncerty šlechty – sešli se a bylo to takové přátelské setkání.“ Při druhém koncertu se mimo programu předchozího večera mohli diváci zaposlouchat do Janáčkovy Sonáty pro housle a klavír v podání Marie-Pierre Vendome (housle) a Carine Zarifian (klavír).
Pro tuto příležitost byl vybraný program šitý přesně na míru. „Těžko dělat celou operu v tak malém prostoru – Zápisník je v tomto úžasná věc, protože písně mají soudržnou atmosféru,“ upřesňuje mezzosopranistka Karolína Berková. Předseda „Hnutí Janáček“ a autor skladatelovy biografie z roku 1980 Guy Erismann k tomu dodává: „Zvolili jsme vokální skladby, které jsou vyjádřením Janáčkovy hudby, ale také jeho životní filozofie.“ „Hnutí Janáček“ založil Guy Erismann roku 1985, kdy byl skladatel ve Francii téměř neznámý. Cílem hnutí proto bylo představit hukvaldského rodáka francouzskému publiku. Dnes můžeme zhodnotit jeho četné aktivity, mezi které patří nejen Janáčkova hudební tvorba, ale i jeho život. Výsledkem Erismannova úsilí je, že Janáček dnes ve Francii patří k „nejznámějším a nejoblíbenějším českým skladatelem.“ Další hold mu byl vzdán v lednu loňského roku, kdy hudební sál Českého kulturního centra v Paříži dostal Janáčkovo jméno a byla zde umístěna jeho bysta. Skladatel tedy koncertu symbolicky přihlížel.
Měsíc říjen byl pro francouzské milovníky české hudby ve znamení Janáčka. České kulturní centrum ve spolupráci s „Hnutím Janáček“ zorganizovaly u příležitosti 20. výročí tohoto hnutí dva slavnostní koncerty s česko-francouzským obsazením. O tom, že hudba spojuje národy, svědčilo jak složení interpretů tak diváků: ze scény se linuly české melodie v doprovodu francouzských hudebníků. V publiku pak zasedli Francouzi, které oslovil Janáček a zároveň Češi žijící v Paříži.
V první části koncertu se diváci mohli zaposlouchat do Janáčkových Říkadel v podání Karolíny Berkové (mezzosoprán) z Národního divadla v Praze a francouzského souboru komorní hudby Calliopée. Texty říkadel přednesly děti z pařížské asociace Entract, která působí při Českém kulturním centru. Ohlas v publiku na text říkadel pak přesně odhalil poměr česky a francouzsky mluvících diváků. Následovalo humorné melodrama Kryštofa Mařatky na janáčkovské motivy nazvané „Kuzněcov.“
Druhá část večera patřila dramatickému ztvárnění Zápisníku zmizelého. Z potemnělého hlediště s červeným pozadím zněl tenor Aleše Brisceina (Národní divadlo v Praze). Part Zefky zpívala Karolína Berková za klavírního doprovodu Kryštofa Mařatky, zpoza scény zaznívaly hlasy francouzských posluchaček „Conservatoire supérieur de Paris“ (ekvivalent českého HAMU). Hudebnímu provedení předcházela herecky pojatá recitace francouzského překladu, které se zhostil Vincent Figuri.
Oba koncerty se odehrály pod patronátem Jeho Excellence velvyslance Pavla Fischera – první ve slavnostních prostorách české ambasády, druhý v hudebním sále Českého centra. Mezzosopranistka Karolína Berková nám během recepce po prvním z nich sdělila své pocity : „Západní kultura je velice nakloněna české muzice, dnešní příjemný večer toho byl důkazem. Sál, ve kterém jsme měli tu čest účinkovat, nás přijímal a myslím si, že to šlo z těch lidí. Takhle si představuji třeba dřívější domácí koncerty šlechty – sešli se a bylo to takové přátelské setkání.“ Při druhém koncertu se mimo programu předchozího večera mohli diváci zaposlouchat do Janáčkovy Sonáty pro housle a klavír v podání Marie-Pierre Vendome (housle) a Carine Zarifian (klavír).
Pro tuto příležitost byl vybraný program šitý přesně na míru. „Těžko dělat celou operu v tak malém prostoru – Zápisník je v tomto úžasná věc, protože písně mají soudržnou atmosféru,“ upřesňuje mezzosopranistka Karolína Berková. Předseda „Hnutí Janáček“ a autor skladatelovy biografie z roku 1980 Guy Erismann k tomu dodává: „Zvolili jsme vokální skladby, které jsou vyjádřením Janáčkovy hudby, ale také jeho životní filozofie.“ „Hnutí Janáček“ založil Guy Erismann roku 1985, kdy byl skladatel ve Francii téměř neznámý. Cílem hnutí proto bylo představit hukvaldského rodáka francouzskému publiku. Dnes můžeme zhodnotit jeho četné aktivity, mezi které patří nejen Janáčkova hudební tvorba, ale i jeho život. Výsledkem Erismannova úsilí je, že Janáček dnes ve Francii patří k „nejznámějším a nejoblíbenějším českým skladatelem.“ Další hold mu byl vzdán v lednu loňského roku, kdy hudební sál Českého kulturního centra v Paříži dostal Janáčkovo jméno a byla zde umístěna jeho bysta. Skladatel tedy koncertu symbolicky přihlížel.

0 Comments:
Přidat komentář
<< Home