Proč je Francouzům nutné vysvětlovat, že Brno leží kousek od Slavkova

[Právo, 30.06. 2005 - Speciální příloha k česko-francouzským vztahům]

Pokud se rozhodnete pro studium v „božské Francii“, vše závisí na délce vašeho pobytu. V případě kratší stáže stačí „překlepat“ několik měsíců, u delšího pobytu je nutná velká motivace a záruka, že vás vybraný obor opravdu baví a že jste smířeni s francouzskou metodou výuky. Především v humanitních předmětech spočívá v tom, že se veškerý zájem soustředí na zemi galského kohouta, která je považována za střed světa. Na univerzitách je studijní program selektivní, to znamená, že se neprobere všechno učivo daného oboru, ale jen vybraná část. V prvním ročníku historie se například studenti dozví snad vše o francouzské revoluci a napoleonských válkách, ale netuší, co se ve stejné době odehrálo pál kilometrů dál.

Výsledkem pak je, že si musíte zvyknout na reakce typu „aha, ty jsi z Československa, že?“, a to nejen u studentů, ale někdy i u profesorů. Po určité době si na nedostatek zeměpisných znalostí u Francouzů zvyknete (co vám taky jiného zbývá) a naučíte se mluvit tak, aby vám rozuměli. Už vám ani nepřijde zvláštní vysvětlovat, že Brno je u Slavkova a ne naopak. Tedy za předpokladu, že osoba se kterou vedete konverzaci ví, že Slavkov je v České republice. Dotyčného navíc dobře naladíte, protože mu tím připomenete Napoleonovo nejslavnější vítězství.

Na obyčejných univerzitách jsou zatěžkávací zkouškou první dva roky. Dostane se tam totiž každý úspěšný maturant a mnoho studentů se zapíše na univerzitu jen proto, že neví, co dál se životem. Jen pro srovnání : na filozofické fakultě Univerzity Karlovy se do 1. ročníku historie ročně přijmou asi 50 studentů, zatímco na francouzské Paris I Panthéon-Sorbonne je jich tisíc. Polovina z nich většinou nedokončí ani první ročník, ale dostanou aspoň možnost studovat, zatímco u nás je nutno nejprve projít tvrdým výběrem.

Sorbona je u nás považována za prestižní instituci, ale v praxi tam studují spíše ti horší, kteří se nedostanou na takzvané „grandes écoles“. Uchazeči musí absolvovat jeden až dva roky „classes préparatoires“, to znamená přípravných tříd. Jejich studenti se shodují na tom, že tak na celý školní rok téměř přestanou žít, protože se zde probírají snad všechny předměty, soboty jsou pak vyplněny několikahodinovými písemnými zkouškami. Studenti si tak vytvoří velmi kvalitní všeobecný rozhled, ale cenou za toto „elitní“ vzdělání je, že někteří tento neustálý psychický tlak nevydrží a nervově se zhroutí. Jiní zase pochybují o tom, zda je nutné znát nazpaměť plány všech sovětských pětiletek.

Naprostým vrcholem francouzského školského systému je „Ecole polytechnique“ založená Napoleonem. S nadsázkou se dá říct, že celý systém je vytvořen tak, aby se dalo každý rok vybrat dvě stě studentů pro tuto prestižní instituci. Mezi úrovní normálních univerzit a těmito prestižními školami je proto obrovský rozdíl.

Ve srovnání s naším systémem výuky se ve Francii klade hlavní důraz na analytické schopnosti, ve všech humanitních oborech se setkáte s několikahodinovými písemnými zkouškami – dizertací a komentářem dokumentů. Někdy se zdá, že při tomto slohovém cvičení je důležitější dokonalé zvládnutí metody než samotné znalosti. Rozhodně se nejedná o naše české „napíšu všechno, co vím, profesor si potom vybere.“ Můžete napsat třeba deset stránek, ale pokud se váš „román“ netýká tématu, je to jako byste nenapsali nic a vyučující tuto snahu ohodnotí známkou pod deset, to znamená nedostatečně.

Studentský život ve Francii rozhodně není jednoduchý, zvlášť pokud si vyberete hlavní město. Připravte se na poněkud chladné přijetí, bohužel i mezi studenty na univerzitě. Občas se zdá, že mottem Pařížanů je zachovat kamennou tvář, na nikoho se neusmívat, s nikým se nedružit a jít si bezohledně za svým. Pokud máte tisíc spolužáku, tak je navíc těžké vytvořit si okruh známých. Také proto, že se musíte pokusit vybrat jen ty, kteří budou další rok ve studiu pokračovat. Nejjistější je najít si kamarády mezi cizinci, kteří jsou v podobné situaci.

Na univerzitě můžete zažit i události, které připomínají francouzskou revoluci. V květnu a červnu 2003 se univerzity připojily k rozsáhlým stávkám, přednášky byly nahrazeny plamennými projevy vyučujících a studentů, kteří se snažili zmobilizovat ostatní. Výsledkem byl naprostý zmatek během zkoušek na konci školního roku. Některé byly zrušeny, jiné pouze odloženy, ale nejhorší bylo, že nikdo předem nevěděl, co se bude dít.

Studentský život vám proto umožní vytvořit si jedinečnou představu o francouzské mentalitě. To všechno prostě patří k „božské Francii.“