Měli by se Francouzi stydět za svou historii?

[Dějiny a současnost, 11/2006]

Tímto provokativním titulkem týdeník Express charakterizoval současné debaty o koloniální minulosti Francie. Filmová a literární tvorba posledních měsíců svědčí o tom, že se země stále nevyrovnala s touto kontroverzní stránkou své historie. Nový film Domorodci obrací pozornost na nezájem, jakým se Francie odvděčila vojákům z kolonií, kteří se bili během druhé světové války pod její vlajkou.

Film vypráví příběh čtyř vojáků ze severní Afriky, kteří se pod francouzským velením účastní bitvy o Itálii, vylodění v Provence a osvobození Alsaska. Otevírá se jim možnost vojenské kariéry, ale brzy pochopí, že revoluční heslo rovnost, volnost, bratrství se na ně nevztahuje. Před německými kulkami jsou si všichni rovni, francouzský voják má ale přednostní právo na příděl potravin a na povýšení. Vojáci z kolonií jsou navíc často stavěni do prvních bojových linií. Historik Daniel Lefeuvre varuje před přeceňováním tohoto mýtu: V letech 1942—1945 bylo mobilizováno 253 tisíc afrických vojáků. Jejich ztráty dosáhly 5 procent, u Francouzů to bylo 6 procent. Pouze mezi "pieds noirs" (tzn. Francouzy narozenými v Africe) zahynulo 8 procent vojáků.

Verbování afrických vojáků do francouzské armády začalo již v 19. století, avšak teprve během dvou světových válek 20. století se z něj stala masová záležitost. Roku 1944 bylo ve francouzské armádě více než 50 procent Afričanů. Bez kolonií by byla Francie pouze osvobozenou zemí. Díky nim válku vyhrála, prohlásil tehdy politik Gaston Monnerville.

Film usiluje především o dodatečné uznání zásluh afrických vojáků. Roku 1959, uprostřed alžírské války, francouzská vláda pozastavila vyplácení důchodů. Ten dnes dosahuje desetiny částky, kterou dostávají francouzští bojovníci. Paradoxní je, že rozhodnutí zmrazit vyplácení důchodů bylo přijato za vlády Charlese de Gaulla, který africké vojáky tolik potřeboval. Film Domorodci dal proto podnět k historické změně: na pokyn dojatého prezidenta Jacquese Chiraca bude vojákům z kolonií vyplácen důchod ve stejné výši jako jejich francouzským spolubojovníkům. Toto zadostiučinění se týká zhruba 84 tisíc osob, což přijde Francii na 400 milionů eur ročně. Film po dvou týdnech shlédlo již milion a půl diváků. Věta "Celá Francie se na vás bude dívat a bude na vás vzpomínat", která zde zazní z úst francouzského plukovníka, snad konečně dojde naplnění. Je jen škoda, že se mnozí vojáci tohoto zadostiučinění nedočkali.