Francouzské děti mohou mít po rozvodu dva domovy

[Právo, 24. 1. 2007]

Především otcové si tuto praxi už pět let pochvalují

Polovina francouzských manželství končí rozvodem. Ve třetině případů se jedná o rodiny se dvěma či více dětmi, které je třeba zabezpečit, aby rozchodem rodičů netrpěly. Čím dál více párů proto využívá možnosti „střídavého opatrování“: děti bydlí jeden týden u matky a druhý u otce. Systém je však finančně i organizačně náročný, uplatňují ho proto většinou jen dvojice s vysokými příjmy, které spolu i nadále dobře vycházejí.

Vybírá si ho jedno z deseti rozvedených manželství. Tuto možnost mají od roku 2002, kdy parlament systém uzákonil na popud Ségolene Royalové, tehdejší ministryně pro rodinu a nynější kandidátky na prezidentský úřad.

Před tímto datem byla výchova dítěte automaticky svěřena jednomu z rodičů, v 80 procentech případů matce. Dobám, kdy výchova zůstávala čistě ženskou záležitostí, však už odzvonilo. „O děti jsme se starali od narození oba stejně, systém střídavého hlídání proto přirozeně vyplynul ze situace,“ řekl Právu Cyrille, otec osmileté Blondine a pětileté Emilie.

Zákonem o střídavém hlídání francouzská legislativa zareagovala na vývoj společnosti a přiznala dětem právo mít i po rozvodu oba rodiče. „Matka, která chce přervat všechny vazby s bývalým manželem, to nemůže chtít i po dětech,“ vysvětluje psycholožka Francine Cyr.

Eléonore nesnáší pátky

Jak systém střídavého opatrování snášejí děti? „Nemám ráda pátky, kdy se musím stěhovat z jednoho domova do druhého. Ale díky tomu pravidelně vidím tátu i mámu, a to je moc fajn,“ cituje deník Le Monde devítiletou Eléonore.

Cyrille se stal jednoznačným zastáncem střídavého opatrování: „Dcery se situaci velmi dobře přizpůsobily. Čím jsou větší, tím je pro něj systém snesitelnější.“ Některé děti však tento kočovný život špatně snášejí, obzvlášť mladší pěti let.

Psychologové ale upozorňují, že pokud mezi bývalými partnery převládají napjaté vztahy, může střídavé hlídání působit na děti hůře než rozvod. „Rodiče si občas chtějí rozdělit dítě, jako kdyby se jednalo o majetek,“ varuje Francine Cyrová. Je proto nutné, aby spolu rodiče i nadále komunikovali. „Jsme v téměř každodenním kontaktu: ověřování úkolů, vyzvedávání zapomenutých sešitů a hraček, plánování prázdnin...“ vyjmenovává Cyrille své otcovské povinnosti.