Francouzský prezident na konci svého prezidentského mandátu „vyznává lásku“ Africe

[Právo, 13. 3. 2007, pozměněná verze]

Nedávný summit čtyřicítky představitelů afrických zemí v jihofrancouzském Cannes otevřel debatu o africké politice Jacquese Chiraka, kterému zbývají necelé dva měsíce v prezidentském úřadě. V této oblasti byl neobyčejně aktivní, vysloužil si dokonce přezdívku „Chirak – Afričan“.

Když se Chirak roku 1995 ujímal prezidentského úřadu, byly vztahy mezi Francií a Afrikou na mrtvém bodě. Prezident navázal s mnohými z afrických představitelů osobní kontakt a zasadil se o mimořádný rozvoj bilaterálních vztahů v politické a vojenské oblasti.

Jednou z jeho nedávných iniciativ bylo zavedení „Chirakova poplatku“ při nákupu letenek. Výtěžek z tohoto prodeje jde na pomoc Africe. Na francouzsko-africkém summitu v Cannes byl jeho vřelý vztah k tomuto kontinentu dokonce označen za „vyznání lásky“.

Prezident však dal v minulosti najevo, že si o francouzském dobrodiní nedělá žádné iluze: „Po čtyři a půl století jsme nechali Afriku krvácet. Potom jsme ji oloupili o suroviny a tvrdili jsme, že Afričané k ničemu nejsou. (...) Dnes jim prostřednictvím stipendií krademe mozky.“ Takto Jacques Chirak charakterizoval francouzsko-africké vztahy před šesti lety.

Rozporuplná bilance Chirakovy politiky

Obránci lidských práv však odsuzují prezidentovu podporu autoritativních režimů v zemích, jakou je např. Eritrea. Další černou dírou demokracie je Čad, kde vojenská intervence Francie udržela u moci místního diktátora Idrissa Déby.

Ani Afričané si při hodnocení Chirakovy politiky neberou servítky - většinou je označují za snůšku dobrých úmyslů bez praktického významu. Jiní odsuzují politiku Paříže jako prospěchářskou: „Řečmi o spolupráci se francouzské hlavy státu snaží skrýt svůj pravý záměr – ospravedlnit neokolonialismus,“ bije na poplach deník Naše cesta na Pobřeží slonoviny.

Doby, kdy platil De Gaullův slogan „země nemají přátele, ale jen své vlastní zájmy“, však již skončily. Prioritou Jacquese Chiraka proto bylo vytvořit novou evropsko-africkou osu, aby Francie mohla bránit své barvy po boku dalších evropských zemí.

Evropské přítomnosti v Africe však nastávají těžké časy - v ekonomické oblasti se neustále snižuje. Evropu dnes čím dál více nahrazují asijské země, které posilují svou ekonomickou politiku aktivní diplomacií. V Africe je velké množství surovin, které lákají především rychle se rozvíjející ekonomiky.

Francouzští zachránci Židů vstoupili do dějin

[Dějiny a současnost, 3/2007]

Prezident Jacques Chirac odhalil v Panteonu pamětní desku na počest Spravedlivých Francie, kteří zachránili tisíce životů francouzských Židů za druhé světové války. „Tisíce světýlek vytrvaly i pod tmavým závojem nenávisti, který Francii halil během let okupace“, můžeme na ní číst.

Panteon je místem posledního odpočinku velikánů francouzské historie. Rozhodnutím připomenout na tomto posvátném místě hrdinné činy francouzských Spravedlivých jim Jacques Chirac přisoudil historické místo v paměti národa. „,Kdo zachrání život, zachrání celý vesmír,' píše se v Talmudu. (...) Každý z vás proto určitým způsobem zachránil lidstvo. (...) Vy, Spravedliví Francie, jste předali zásadní odkaz současnosti i budoucnosti našeho národa: odmítnutí lhostejnosti a zaslepenosti.“

Jacques Chirac tímto činem navazuje na své předchozí účtování s historií. Roku 1995 jako první prezident připustil, že francouzský stát nese zodpovědnost za razii z 16. a 17. července 1942 zvanou Vel'd'Hiv'. Policie tehdy zatkla téměř třináct tisíc Židů, z nichž většina zahynula v koncentračních táborech. Během svého úřadování se prezident vyjádřil také k dalším černým stránkám francouzské historie: odsoudil otroctví a zasadil se o uznání zásluh vojáků z kolonií, kteří bojovali pod francouzskou vlajkou za druhé světové války. Na konci svého mandátu chce proto učinit zadost také světlým stránkám francouzské historie, a hrdinství Spravedlivých je jednou z nich. „Díky vám (...) se dnes můžeme podívat své historii zpříma do očí. Můžeme být hrdi na to, že jsme Francouzi!“ Kritikové však nezapomínají podotknout, že historie je nejsilnější kapitolou Chiracovy spíše průměrné prezidentské kariéry.

Titul Spravedliví všech národů, původem z Talmudu, je určen pro ty, kdo pomohli za druhé světové války Židům bez nároku na finanční kompenzaci. Speciální komise memoriálu Jad Vašem v Jeruzalémě již udělila tento titul zhruba dvaceti tisícům Evropanů. Mezi nimi jsou necelé tři tisíce Francouzů, čímž se země galského kohouta zařadila na třetí místo za Polsko a Nizozemsko. Mnohé z příběhů Spravedlivých byly zachyceny ve filmu či literatuře, jako např. Schindlerův seznam.

Ve Francii bylo před vypuknutím druhé světové války na tři sta tisíc Židů. Díky pomoci Spravedlivých tři čtvrtiny z nich válku přežily. Ani jejich příběhy nebudou zapomenuty. Některé z nich byly roku 2003 vydány ve Slovníku Spravedlivých pod vedením Luciena Lazara. Kniha s předmluvou Jacquese Chiraca je laděna do stejného tónu jako prezidentův projev v Panteonu: „Je pro nás útěchou (...), že existovali lidé, kteří v době barbarství a úpadku zachránili čest Francie. Nadešel čas přisoudit jim místo v paměti Francouzů.“ V dnešní době, kdy je historická paměť obětí útoků ze strany negativistů, je toto poselství stále aktuální.